Jdi na obsah Jdi na menu
 


Minulou neděli jsem demonstrovala

Kateřina Orlová

demonstrace-letna-2019.jpg

Vyjádřit se k politické a společenské situaci v naší zemi, na to mi už dlouho chybí slova, nad tím mi zůstává rozum stát, zírám v němém úžasu na to, co se děje, velmi mne to trápí.
   Organizátoři třeboňských protestů vypravili autobus, který odvezl v neděli 23. června na Letenskou pláň do Prahy občany z Jindřichova Hradce, Třeboně, Lomnice a Veselí. Naposledy jsem na velkém shromáždění lidí na Letné byla před mnoha a mnoha lety na povinném prvomájovém průvodu na vysoké škole. A právě proto, že si to pamatuju, že si pamatuju minulost prožitou v socialismu, a taky proto, že myslím na budoucnost a nežiju jen přítomností, nemůžu souhlasit s vývojem posledních let.
   Je báječné, že senioři se dopravují hromadnou dopravou za půl darma, že studenti včetně mé dcery cestují za hubičku (z Prahy do Brna to dělá 26 korun), ale trestuhodné je, že titíž senioři se budou v době, až nebudou moci sami cestovat, potýkat s nedostatečnou péčí od státu, protože na tu se už prostě nedostává. Trestuhodné je, že děti a děti dětí okrádáme svými dluhy. Tedy že stát okrádá mladou generaci a všechny budoucí generace svými dluhy. Je podivné, že se peníze hledají, o tom jsem v žádné ekonomické teorii nečetla a v praxi to může znamenat zase jen dluhy a nevhodné rozdělování. Smutné až k pláči je, že předseda vlády se nehodlá zabývat věcmi, které budou za 30 let (prohlášení na evropském jednání o emisích)! Děsivé a smutné je, že… Je toho moc a všichni o všech těch starostech, které se neřeší nebo naopak přidělávají (příklon k východu s jeho přehlížením důstojnosti individuálního člověka, velkozemědělství, trestní stíhání v nejvyšších patrech politiky atd. atd.), dobře víme z médií.
   Demonstrace byla klidná a důstojná, setkání lidí bylo příjemné a obohacující. Jsem velmi vděčná a děkuji mladým lidem, kteří křísí občanskou společnost. Velice děkuji také organizátorům z Třeboně a panu řidiči, že jsem se na tohle setkání pohodlně dostala.   

 

 

Rozkvetlá Lomnice

Jiří  K o s

I když příroda neustále startuje sluníčko a jeho teplé paprsky nepravidelně pouští na zem, jaro je tu v plné kráse. Díky fotografie0513.jpgdostatečné vláze se všechno kolem zazelenalo a kvete.  Kromě luk a zelených prostranství nám tady v Lomnici, přímo v ulicích, rozkvetla kola, která velikonoční cyklisté odstavili u svých domů, aby tak zpestřili svátky jara a doprovodili paní Vesnu k letnímu ženichovi. Těch kol jsem napočítal kolem dvaceti a je to opravdu zajímavý úkaz, o kterém by bylo špatné se nezmínit. Číší z nich totiž fantazie a originalita lomnických aranžérů a výtvarníků.
     Mám rád jaro. To ještě ta koule nahoře tolik nežhaví a po fádní zimě přináší spoustu barev. Je to přenádherné, kdy všechno kolem kvete. Přestože nadáváme na rozsáhlé lány s řepkou olejnou, ze kterých spíš bolí oči a také nám nepříliš vábně zavání. I já na ně nadával, když jsem jedno před naším městem uviděl. Ale pak jsem zjistil, že mě příroda pěkně popletla. Nebylo to pole s řepkou, ale louka, které vládl pryskyřník a jeho žluté květy úplně zamaskovaly zelenou trávu. Na téhle trávě si dobytek asi moc nepochutná…
     Básnící píši ve svých básních o tom, že nejkrásnější květiny najdete na louce a udělat prý z nich kytici, je ten nejmilejší dárek pro naše maminky nebo milé. Pampelišky, všivce, sedmikvítky, kopretiny, kuklíky, pryšce… zaplést stonky do sebe a je hotovo. Tak jí udělej – ty ňoumo, slyším, jak mě někteří kritizují. Udělal bych, ale nemám jí komu dát.

 

Volby do Evropského parlamentu: 8 důvodů proč jít volit

Lumír Šarman, 22. května 2019eu.png

Přemýšlel jsem, jakou formou připomenout sobě i druhým důležitost projektu s názvem Evropská unie, kterého jsme už 15 let členem. Nakonec z toho vzešla myšlenková mapa a osm důvodů, proč (minimálně z mého pohledu) jít v pátek nebo v sobotu volit.

Než začnu s důvody – co je Evropský parlament?

Cituji nejužívanější encyklopedii současnosti Wikipedii: „Evropský parlament (EP) je jeden ze sedmi orgánů Evropské unie a spolu s Radou Evropské unie přijímá její legislativní akty. Reprezentuje občany Evropské unie. Poslanci parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. První přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979. Parlament má 751 poslanců, Česko zastupuje 21 poslanců. Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání), ale parlament pracuje také v Bruselu (výbory, schůze politických skupin) a Lucemburku (sekretariát). Základní pravomoci Evropského parlamentu jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní.“
 
   Stručně řečeno je tedy Evropský parlament obdobou národního parlamentu členské země, přijímá zákony a schvaluje rozpočet celé EU – rozhoduje tedy o prioritách. Na co peníze půjdou a na co ne.

 

A teď těch 8 důvodů, proč přijít k volbám

  1. Jsme středně velkou členskou zemí EU už 15 let. Můžeme ledasco ovlivnit podle našich potřeb a zájmů.
  2. Když nepůjdeme volit my, někdo přesto přijde a tato menšina rozhodne o tom, kdo nás v EP bude zastupovat. My si pak můžeme jenom ztěžovat a zpytovat svědomí.
  3. Nevolit v jakýchkoliv volbách je projevem nezájmu a nezodpovědnosti. Pokud nás zajímá osud naší země, našich dětí a nás samotných, měli bychom se vyjádřit.
  4. EU nám za 15 let přinesla stovky miliard korun, za které se vybudovalo mnoho dobrého (Jen v Lomnici například: Farská louka, čistírna odpadních vod, část kanalizace, náměstí 5. května, Stará radnice a jiné projekty.)
  5. Většina Evropanů považuje za zásadní zvýšenou starost o naši planetu. Změnu klimatu, situaci s odpady a sucho nedokáže vyřešit žádný stát sám.
  6. Evropský parlament není ten zlý Brusel. Zohledňuje zájmy celku, ať se nám to někdy líbí více a někdy méně, ale jenom celek rozhoduje o úspěchu do budoucna. Tak jako rodina je víc než jednotlivec.
  7. V době, kdy na globální úrovní soupeří USA s Čínou a zuby si brousí další státy včele s Ruskem, je zásadní patřit do celku s půl miliardou obyvatel a velkou ekonomickou silou. Sami jsme malí a ztracení a mockrát jsme na to v historii doplatili.
  8. I těmito volbami můžeme dát našim místním politikům v polovině funkčního období současného parlamentu na vědomí, jak jsme spokojeni s jejich prací.

Někteří lidé rádi straší Bruselem, který nám bere svobodu a jeho cílem je snad zánik samostatného Česka. Já to vidím jinak. V současné době neexistuje lepší alternativa než členství v EU a v NATO. Proto půjdu volit. Ještě nevím, jestli si nakonec vyberu kandidátku Lidovců, Pirátů, ČSSD nebo STAN a TOP09, ale některou z nich určitě.

 

Návštěva (povídka)

Jiří Kos
Sloužili jsme spolu v 80. letech minulého století na vojně a poté se vzájemné navštěvovali. Ale znáte to, jak to v životě chodí – on je z Ostravy, já z jihu Čech a tak těch návštěv bylo jako šafránu a většinou někde v cizím městě v půli cesty mezi Ostravou a Lomnicí. Pak jsem byl dlouhodobě nemocný já, on měl zdravotní potíže zase před rokem. Minulý podzim jsem ho navštívil v jeho rodné Ostravě a v tomto zvláštním městě, poznamenaným hutnictvím a těžkým průmyslem, strávil celé dva dni. Dýchl na mě dech minulosti, ale i současná architektura. Letos přijel Rudolf za mnou, aby zase poznal moje bydliště. A já ho pyšně vedl přes půl města do jedné hospůdky, všechno mu ukazoval a popisoval a on -  coby kovaný Ostravák - to komentoval.
   „Ta vaše radnice je moc pěkná. Vévodí celému náměstí.  Jo, jo naši předci moc dobře věděli čím upoutat. Ale co je tohle za buzerplac? Připomíná mi to ten, na kterém jsme na vojně každé ráno nastupovali k ranní rozcvičce?“ divil se.
„Ale - to je naše náměstí. Před léty ho rekonstruovali. Trochu víc betonu, než by mělo být. Někomu se líbí, někomu ne,“ odpověděl jsem.
„A co ty? Tobě se líbí?“
„Zvykl jsem si…“
   Pak Ruda ukázal na budovu před sebou.
„Je divné mít přímo na náměstí poblíž radnice krematorium.“
„Ale tohle není krematorium, to je obecní úřad?“ opravil jsem ho.
„Aha, to mě popletla ta nová fasáda. Je to pěkný, ale fádní – taková zvláštní kombinace barev. Na první pohled jsem si myslel,pivo.jpg že je to krematorium. Ale co je tohle…!?“ Rudolf ukázal doprostřed náměstí.
„To je kašna nebo spíš fontána, ale jaksi zatím nefunkční. Ale to se má taky časem změnit…“
„A já jsem si myslel, že je to vstup do metra, ale kde tady metro, viď? Připomíná mi to ďuru do šachty. Těch máme u nás v Ostravě několik…“
   Kostelík Sv. Václava uprostřed parčíku se mému kamarádovi moc líbil. „Konečně pořádné stromy ve městě…“ Nahlédl i dovnitř kostelíka. „Tak to je nádhera. Dýchá odtud naprostý klid a pohoda. A kostelík je čistý a upravený jako klícka. Ale není to hospoda! Tady nám nenalejou.  A už mě bolí od toho chození nohy…“
   Nu což - přání kamaráda se musí splnit. A tak jsme pokračovali dál.
„Hele. Tady je hospoda!“ zvolal.
„To je hotel a moc nóbl – tam nás nepustí, ale vím o lepším zařízení.“  A vedl ho tam, kam občas rád chodím posedět.
   Bylo to jako v té známé písničce z našeho mladí – šli na pár piv, bylo jich víc a pak jeden dostal nápad v autě se svíst… Chtěli jsme si vzít na cestu domů taxíka, ale žádný pro nás nakonec nepřijel. A tak jsme museli zase po svých - s lahví piva v ruce a s písničkou na rtech. Zpáteční cesta přes náměstí nám trvala o mnoho déle, než když jsme šli tam. U kašny se Rudolf zasekl: „Pusť vodu, potřebuji se opláchnout…“
„Vždyť ti říkám, že ještě… nebo spíš -  už žádná neteče.“
   Ruda pak pohlédl svým unaveným zrakem na obecní budovu a zvolal: „Ne! To není krematorium, to je pohřební ústav…“
„Proč myslíš?“
„Protože tam dovnitř choděj živý lidi. Do krematoria by je vozili v černým autě…“ A pak se pustil šejdrem přes náměstí. „A po tom betonovým buzerplace se koneckonců pohodlně jde. To se musí uznat. Člověk tu nezakopává a má pěkný rozběh. Asi je dobře, že ho takhle udělali…“
Raději jsem ho odtáhl do vedlejší Sádecké ulice. Po té se šlo také dobře. Zašli jsme si, ale nakonec v pořádku došli.
   Návštěva Rudolfa byl pro mě takový malý návrat do mladých let ale bohužel s artrózou v kloubech a s dnou v chodidlech. A těch pět piv nás spíš porazilo, než postavilo na nohy. Člověk ale může čas od času udělat něco pošetilého a spustit se.
Proč tohle vlastně píšu a v této nadsázce, když je o mě známo, že mám své rodné město rád a spokojeně tu bydlím. Asi proto, jak naše město vidí cizák. Nejsou to moje slova, ale jeho. A to jsem se mu raději vůbec nezmínil, že tu nemáme bankomat a byl jsem rád, že neměl potřebu vybírat hotovost, abych mu nemusel vysvětlovat proč. Celkově vzato - mému příteli z vojny se tady nakonec líbilo, protože Lomnice mu místy připomínala jeho rodnou Ostravu. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tohle vůbec mám zveřejnit. Nakonec jsem to udělal, protože si myslím, že i když se už spoustu věcí v Lomnici nedá od základu změnit, stále se dá něco vymýšlet, a vylepšovat to, co se nám moc nepovedlo.