Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka: Dokud souhlasíš, nevadíš mi

18. 1. 2009

 

Lumír Šarman

 

 

Byl jednou jeden člověk. Jmenoval se Warel. Podobnost s hrdinou Cimrmanovy hry Dobytí Obrazekseverního pólu je čistě náhodná. Shodovali se především a pouze jména těchto dvou hrdinů. Náš Warel (jméno měl po pradědovi z matčiny strany) se narodil zhruba v polovině minulého století, zrovna byl leden. Mrzlo, až praštělo. Jeho rodiče žili ve větší obci, která bývala kdysi slavnější než v současnosti. Jmenovala se Kocourkovice pod Zapšklicí. Doba byla zlá, u moci byli komunisté, a kdo se postavil na odpor, tvrdě narazil. S ním i celá jeho rodina. Warel se na odpor nestavěl a pomalu, ale jistě si prošlapával cestu životem a možná ani netušil, že se přes různé zastávky – naposledy pracoval jako jeden ze šéfů metařské firmy Prášil a Stříkal, dostane až do čela své rodné obce. Po roce 1989 se nikam nedral. Není přece blázen, aby v situaci, kdy je vše nejisté a kdo ví, jestli se to zase neotočí, nasazoval svojí kůži. Warel si počkal, až se dočkal. V roce 1998 se to podařilo – hned na první pokus.

 

 Warel byl odjakživa pracant, proto často získával funkce v dobrovolných organizacích, protože tam je to především o práci a nikoliv o odměnách. Nového postu v čele města se tak nezalekl, vyhrnul si rukávy a pustil se do díla. Od rána do pozdního večera se na radnici svítilo a spřádaly se plány na zářnou budoucnost obce, která už zase získala zpět trochu své bývalé slávy. A plány to byly grandiózní. Bylo ale potřeba najít zdroje, které by je zaplatily. Naštěstí nebylo nutné o těchto plánech diskutovat s opozicí, protože ta byla v Kocourkovicích oslabená 8 lety předchozího vládnutí a taky neuměla reagovat na měnící se společenské poměry, které zase zamířily více vlevo. Všechny projekty tak starostovi a jeho partě procházely jako po másle. Kritici byli zatlačeni do kouta a v obci se hlásala pouze jedna pravda. Tak tomu bylo po mnoho dlouhých let.

 

 Po několika zimách strávených na nejvyšším postu Kocourkovic začal mít Warel pocit, že všemu rozumí. A nejenom to! O všem dokáže pohovořit a podiskutovat. A to není všechno! Dokáže, jak si myslel, diskutovat tak dobře, že nakonec vždy prosadí svůj názor. Warel se, bohužel, mýlil. Jeho podřízení z důvodů čistě pragmatických a jeho kolegové z naprosto stejných (kdo by všechnu tu práci dělal, kdyby tu Warel nebyl?) ho v jeho víře udržovali. Warel si ve svém akváriu vytvořil zkreslený obrázek světa kolem sebe.  Postupem doby se z něj stal vyhlášený hulvát široko daleko. Jeho „sláva“ přesáhla hranice okresu. Dokud s ním jeho partneři za pomyslným nebo skutečným stolem, se kterými diskutoval o nějak problému, souhlasili, byl rozšafný a rozdával svá moudra. Jestliže se však stalo a ozval se někdo s názorem odlišným a zejména tehdy, pokud u toho bylo alespoň nějaké obecenstvo, stala se s Warlem záhadná a blesková proměna. Mávnutím proutku se najednou z toho docela příjemného padesátníka stal hysterický křikloun, který se zoufale snažil poslepovat kdejaké argumenty uložené v jeho mozku, aby svého partnera – teď už protivníka v aréně, kde jde o život, porazit. Neváhal použít cokoliv, jakkoliv si to upravit, jenom když nakonec vnikl slepenec, který se do dané situace hodil. Warel často používal i podpásové argumenty a neváhal i lhát. Zpočátku to druzí nechápali a diskutovali s ním dlouhé minuty ba někdy i hodiny. Jenže výsledek by vždycky stejný. S Warlem se prostě nedalo dojít k výsledku, který by vyhovoval oběma stranám. To on nepřipouštěl a argumenty druhé strany, většinou slušnější, nebral v potaz. Když vedle něj seděl někdo, kdo měl větší moc než on, to byl samozřejmě náš Warel jako beránek. Nejspokojenější však vždycky byl doma v Kocourkovicích. Tam byl jako král. U všeho musel být, do všeho mluvil, všechno řídil. Inu, někdo si prostě nemůže pomoci a místo přemýšlení, pořád někde lítá.

 

 ObrazekStarosta Warel občas taky něco přečetl nebo si někoho poslechl. Hlavně měl rád antiku. Tak se třeba dozvěděl, že s protivníky je třeba jednat tvrdě a ukázat sílu (román o bojích Římanů s Germány) a že lid potřebuje chléb a hry. Toho posledního se Warel chytil a budoval místa, kde by si jeho občané mohli hrát. Nebylo třeba se jich ptát, co a jak. On přece nejlépe ví, co by se mělo. A když ne, je tu jeho dvorní rádce Bublanec. Tak byla v Kocourkovicích vybudována kopie řecké arény s amfiteátrem. Bohužel tam mnoho lidí nechodilo, protože to bylo daleko. Nu což, tak zbudujeme pro lid nové domky, kde bude moci bydlet. Jako na potvoru se to lidem zase příliš nelíbilo. Nemohli si totiž svobodně vybrat, jaký dům si postaví. „Remcalové, hlupáci,“ pomyslel si starosta. „Člověk jim to donese až pod nos a oni nic! Jak může být někdo tak drzý a kritizovat mě, když se za mé vlády tolik postavilo a vybudovalo! Nevděk světem vládne!“. Občas se Warel ve svých plánech potkal s názorem většiny občanů a tehdy ho veřejně poplácávali po zádech a velebili. Když se ho občas někdo zeptal, jestli už nechce vystřídat, zavrtěl hlavou. Kdepak! On toho ještě musí hodně dobrého udělat.

 

 Žádný strom neroste do nebe, a kdo seje vítr, sklízí bouři. Warel nakonec z postu nejvyššího kormidelníka Kocourkovic odešel neslavně. Občany to už přestalo bavit. Množství po hulvátsku vyprovozených ze starostovy pracovny se přehouplo přes kritickou úroveň a ani pevné voličské jádro složené z důchodců a fotbalistů už nepomohlo.  Poslední den se na jeho starostovském stole objevila hromádka knih. Dodnes se neví, kdo mu je tam přinesl. Tituly byly samy o sobě vypovídající: Jak jsem se stal hlupákem, O volovi a jeho funkci, Zbavte se zlosti nebo se zlost zbaví vás, Nemluv! Naslouchej! a poslední: Teď už to vím…  

 

 Dnes je Warel v důchodu. Žije si docela spokojeně. On přece žádnou chybu neudělal. Dodnes ho všichni kolem něj chválí…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fakt super

(Moravanka 4ever, 2. 7. 2009 9:11)

mě se tento článek velmi líbil, protože velmi vystihuje jednu osobu, kterou tady nebudu jmenovat. a osobně si myslím, že by ten konec měl přijít už v brzké době!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!