Jdi na obsah Jdi na menu
 


V lanovém parku u Slověnic překonáte překážky i sami sebe

20. 7. 2010

Pavla Zvoňárová ml.


     Lanový park Slověnický mlýn, který vyrostl před krátkým časem u nedalekých Slověnic, jsemsnimek-075.jpg prostě musela vyzkoušet. Nabízí adrenalin, dobrodružství a překonání sebe samého, což je na celém zážitku z mého pohledu to nejdůležitější. V areálu krom lanového parku můžete vyzkoušet aquazorbing a lukostřelbu a tak jsem také učinila. Ale pěkně postupně...
     Poté co dorazíte do překrásného přírodního areálu Slověnický mlýn, můžete pohodlně zaparkovat na nově vybudovaném parkovišti a během chvíle se vás ujmou instruktoři, kteří budou nejpozději do tří minut u vás (jak stojí na informační tabuli u parkoviště). V mém případě naše společné kroky směřovali rovnou do „lanáče“. Instruktor Vám ve stručnosti představí celou dráhu parku, popíše vybavení pro vaši novou roli a následně společně vyzkoušíte jištění pomocí dvou karabin. Pamatujte, že odjišťujete-li jednu karabinu, pak druhá musí vždy být zajištěná.
     img_0464.jpgJste poučeni, vybaveni lany, kladkou, helmou a před vámi se rozprostírá na kmenech stromů vybudovaná středně dlouhá trasa, na níž vás čeká a nemine 18 překážek a jako bonus tři lanovky.    Začínáte výšlapem po žebříku, na kterém se už jistíte. První překážka – nejjednodušší a zároveň zlomová, protože přeci jen se mi ve výšce 4 metry nad zemí roztřásla kolena. Takže důležité a zlomové je ono první vykročení. „Uf! Je to dobré, držím,“ říkám si v duchu. Balancujete na laně a zároveň se přidržujete provazu kopírující lano ve výšce zhruba metr a půl. Na každém stromě následuje jakési odpočívadlo – zde si odjistíte karabiny z jedné dráhy a zajistíte si je na dráze následující, přičemž následujete směr šipek na stromech a samozřejmě stále dodržujete v úvodu zmíněné pravidlo. A co by to bylo za odpočívadla, kdyby se na nich nedalo trochu oddychnout!
     Pokračuji na trati, překážky začínají být poněkud složitější. Zásadní problém jsem měla s „houpačkami“ - představte si za sebou pověšených několik houpaček, po kterých musíte přejít na další metu. Jakmile na ni šlápnete, zhoupnete se a máte pocit, že to nemůže skončit dobře. První krok je opět zlomový – je potřeba si houpačku přitáhnout pomocí provazů a vykročit na ní...
Ano, tu první část jsem zvládla, ale po pravdě překonat se a vykročit – to už trvalo déle. Ale i to bych měla! Další zajímavou zkouškou je první lanovka. Na ní je krom obou karabin nutno připevnit také kladku, po které elegantně sklouznete až na další stanoviště. Lanovka, byť se jedná o tu nejsnazší ze všech třech, je přeci jen první, takže jde o to, překonat ten divný pocit a nechat své tělo úplně volně „spadnout“ a svézt se. Překážky typu „houpaček“ a lanovky jsou dle mého silného dojmu právě tou nejdobrodružnější částí. Za zmínku stojí i překážka „žebřík“ nebo „kladina“, na kterých se od návštěvníků očekává, že by je měli přejít s rukama img_0425.jpgrozpaženýma, což mě se ovšem nepodařilo. Instruktor vás zespoda po očku kontroluje a nabádá, ať neposloucháte mozek, protože se vlastně stejně nedržíte (a to měl pravdu, protože já jsem se „jistila“ pouze tím, že jsem se prstem opírala o provazy – vlastně jen pro lepší pocit). Jenže jemu se to řekne…Závěrem celé trati je lanovka, po které sjedete dolů na pevnou zem, kde v závěru je potřeba nohama brzdit. Jaký je to blahý pocit, když máte zase pevnou půdu pod nohama! A ještě lépe – máte skvělý pocit, že jste dráhu zdolali. Překonali jste překážky, sami sebe, a to je velká satisfakce po vší té počáteční nejistotě.
     img_0245--2-.jpgV areálu jsem neodolala ani dalším nabízeným aktivitám – aquazorbingu a lukostřelbě. Aquazorbing se jeví jako velmi snadná aktivita, ale jakmile jste spuštěni v průhledné kouli na vodu, zjistíte, že najít ten správný trik na rozhýbání koule vyžaduje trochu času a sil. Aquazorbing není sám o sobě takový adrenalin, ale i přes možné počáteční potíže s koordinací pohybu může být velmi zábavný!
    A do třetice a už jen krátce lukostřelba. Luk a šípy vypadají docela nevinně, ale jen do té doby, než zjistíte, jaký švih a rychlost šíp dostane po vystřelení z luku. Přesnou mušku jsem spíše neměla, zásah do červeného středu se v mém případě nekonal, ale zase nutno dodat, že šípy neletěly zcela mimo terč. Všechny popsané aktivity všem vřele doporučuji, a protože je areál schovaný v krásné přírodě, je snesitelné jej navštívit i v horkých dnech!


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář