Jdi na obsah Jdi na menu
 


2011

16. 1. 2011


Už několik hodin mají ti pečlivější z nás na zdi nový kalendář. Ti, co včera oslavovali konec starého roku, možná ještě vyspávají a až se probudí, začnou se rozkoukávat kolem sebe. Rok tak pro ně začne spíš až zítra. Nastává ono zvláštní meziobdobí, kdy jsme jednou nohou ve starém a druhou už v novém roce. Bude se nám plést letopočet při psaní datumu, budeme říkat letos namísto vloni. Však to znáte. Od dob, kdy si lidstvo vymyslelo čas, aby - jak říkal Jan Werich - vědělo "od kdy do kdy a co za to", není z této lehké několikadenní schizofrenie úniku.

stopy.jpgO tom, jaký byl minulý rok, psaly každé noviny, každý serióznější časopis, referovalo rádio a samozřejmě společník z nejvěrnějších - televize. V komentářích, které se mi dostaly před oči, jsem našel převládající pozitivní tóny, ačkoliv před rokem by si na takovou předpověď vsadil asi jenom málokdo. Zdá se, že hospodářská krize polevila (někteří říkají, že odešla) a dostavil se opět růst, který současný civilizace tak opěvuje a bez nějž si nedovede většina z nás představit své životy. Máme vládu, která chce šetřit a bojovat s korupcí (já vím, že zatím jsou její kroky spíše rozpačité a kauza Drobil ji na reputaci nepřispěla). V naší malinké Lomnici také nastala významná změna. Karel Zvánovec přestal být po 12 letech starostou a nahradila ho Iva Nováková.

Jaký bude rok 2011? No, přesně takový, jaký si zasloužíme! Stěžovat si na to či ono, děsit se preventivně všeho co přijde, vidět všude své nepřátele a v duchu spikleneckých teorií se pasovat do role bezmocné oběti hrátek mocných tohoto světa - to  je sice oblíbená vezdejší kratochvíle, ale ke spokojenému životu nevede. Na čem opravdu v životě záleží? Abraham Maslow sestrojil už docela dávnou svou věhlasnou pyramidu lidských potřeb. Na její základnu umístil potřebu fyzického přežití (mít co jíst), na druhý stupeň pak potřebu bezpečí (žít v prostředí, které náš život bezprostředně neohrožuje) a na třetí potřebu být přijímáni ostatními - tedy potřebu žít ve vztazích, které nás obohacují. Nahoře na špici je pak potřeba něco po sobě zanechat svým pokrevním, ale i jiným potomkům. Má se za to, že není-li uspokojena potřeba nižšího řádu, není možné splnit potřebu řádu vyššího, tedy, dokud nemám co jíst a kde se schovat, nebude mě příliš zajímat, že se nechovám ohleduplně k lidem kolem sebe a ke svému okolí.

Máme to privilegium, že žijeme v jedné z nejbohatších zemí světa. Spodní patra našich potřeb jsou splněna, jakkoli se nedokážeme ubránit myšlenkám na to, že potřebujeme (nebo vlastně jenom chceme) víc toho či onoho. Ve stejné době lidé ve střední Africe, Afganistánu nebo třeba v Bangladéši nemají ani co jíst...

Můžeme a měli bychom být vděční a hned potom pokorní. Žijeme šťastné životy, i když je mnoho věcí, které nám říkají, že tomu tak vlastně není.

Krásný rok 2011 vám všem.

Lumír Šarman

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář