Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přibývá disciplinárních prohřešků žáků. Kde je chyba?

25. 2. 2011

Lumír Šarman

Ve včerejších televizních novinách na veřejnoprávní televizi mě zaujala reportáž, která poměrně dramaticky líčila zhoršující se situaci na základních školách. Žáci se k sobě navzájem i k učitelům chovají někdy hrubě, dochází k šikanování a fyzickým útokům. Dva ze sta učitelů už prý byli žákem napadeni. Na některých školách se pedagogové učí, jak návaly agrese žactva zvládat, jinde zas uvažují o tom, že budou uzavírat smlouvy s rodiči neposlušných žáků...
   Když jako rodič tří dětí a dalo by se říci i jako pedagog dospělých přemýšlím nad zmíněnou covey_book_leader_in_me.jpgreportáží, ozývají se mi v hlavě myšlenky inspirující knihy, kterou jsem právě dočetl. Stephen R. Covey, Američan, kterému už je hodně k osmdesátce a zabýval se celý život tématem vedení sebe sama i druhých lidí, napsal v roce 2008 knížku nazvanou "Leader in me", tedy "Lídr uvnitř mě". Lídr je ten, kdo někoho dokáže vést. Doma, v práci, ve škole, na hřišti. Hlavně svým příkladem. Lídr je ten, kdy vychovává lídry. Lídr je vlastně vůdce. Rozhodl se převzít zodpovědnost za to, aby se děly správné věci a nechce se vymlouvat na všechno možné.
   Stejně jako S. Covey jsem přesvědčen, že každý člověk, tedy i malý člověk - dítě v základní škole - má svou jedinečnou hodnotu. Má svůj jedinečný potenciál. Třeba ne k výborným výkonům v matematice nebo chemii, ale v malování, ve sporu nebo při komunikaci s ostatními lidmi. Nejenom naše školství, ale školství většiny zemí vyspělého světa se, alespoň podle toho, co o tom vím, stále zaměřuje hlavně na to, aby do hlav malých i větších školáků dostalo co nejvíce faktických vědomostí. Informací a znalostí má lidstvo čím dál více, tudíž i proces učení je stále delší a intenzívnější.
   Jenže ruku na srdce, co ze všech znalostí, které jsme v mateřské, základní, střední a na vysoké škole získali, nám skutečně pomohlo k tomu, abychom žili šťastný život? Není v době, kdy všechno najdete za pár vteřin na Internetu, důležitější zaměřit se na to podstatné? Jak 3.trida_1.jpgpřevzít odpovědnost za sebe sama a nevymlouvat se na nepřátelské okolí? Jak si ujasnit, co je pro mě skutečně důležité a dát tomu v každodenních rozhodnutích přednost? Jak vytvářet dobré vztahy s druhými lidmi a díky tomu mít v životě lepší výsledky? Jak se naučit naslouchat druhému předtím, než na něj vychrlím svůj názor, abych se dozvěděl co mi skutečně chce říct? Jak s lidmi, které kolem sebe máme dosahovat lepších výsledků než sami dokážeme? A jak se nakonec a vlastně od začátku o sebe starat, abychom byli zdraví, měli správné vědomosti, pevné vztahy a představu, co po sobě zanechat? Nejsou toto věci, které by většinu hrubosti,
nedispiplinovanosti, nerespektování a špatných školních výsledků odstranily?
   Na světe (USA, Kanada, Singapur, Japonsko, Guatemala, některé evropské zěmě atd.) je několik stovek škol, které kromě normálního učiva už dávají žákům i to "základní" pro život. Předávají jim principy - zákonitosti, které všichni známe a říkáme jim zdravý selský rozum. Bohužel nás ho nenaučili používat ve škole, ale přišli jsme na něj doma a pak metodou pokus omyl, tedy vlastními chybami. Co kdybychom to našim dětěm usnadnili a těchto věcech jim
říkali hlavně doma a pak i ve škole, kde tráví většinu svého času? Jak ukazuje dnes už úctyhodná zkušenost, jde to. Učitele baví víc učit a žáci se do školy těší, když ví, že jim to pomáhá.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář