Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zamyšlení nad improvizací

24. 2. 2011

Marie Břicháčková

Improvizace je lidská činnost konaná bez náležité přípravy (Wikipedie).
Nejvíce je používána v uměleckém odvětví, to znamená herci, hudebníci, zde je pro nás příjemná a umí nás pobavit, ale bohužel se s ní stále častěji setkáváme v politické sféře, kde se v závislosti na osobnostním vybavení politika, může proměnit v kabaret nebo truchlohru.
Ale každý z nás jistě už nějakou tu improvizaci chtě nechtě prožil. Vzpomeňme si, jak jsme stáli před školní tabulí a mleli z patra (to znamená, že sice hovadiny ale mluvili jsme a to bylo důležité), někdy nám to u kantora prošlo jindy ne. I když už jsme ze školních lavic vyrostli s improvizací se setkáváme stále a setkávat se s ní, budeme do konce života, jak s tou vlastní tak u ostatních lidí.
Vlastní improvizace je nutná pro zvládnutí každodenních povinností, málokdo má den naplánovaný přesně z minuty na minutu. Tu všichni dobře známe a pokládáme ji za běžnou součást našeho života. Někdy z ní máme radost, jak dobře nám pomohla zvládnout danou situaci, někdy už méně podle toho jestli jsme s ní, třeba nechtěně někomu neublížili.
Přijmutí improvizace od lidí v našem okolí, záleží na tom, jak moc jsme k sobě tolerantní, jaké máme empatické vcítění se do druhých a hlavně je důležité co od dotyčné osoby očekáváme. Pokud si jdeme, do krámu pro rohlíky a oni je nemají a my půl hodiny posloucháme paní prodavačku, jak se v pekárně rozbila pec a tudíž je málo rohlíků, mávnete nad tím rukou a jdete si je koupit jinam. Jsou však situace, kdy to udělat nemůžeme nebo víme, že bychom to dělat neměli a snažíme se danou situaci nějakým rozumným způsobem vyřešit.
Z toho vyplývá, že schopnost improvizace má v sobě každý z nás a je na nás všech jak s ní budeme zacházet, aby nám pomohla lépe zvládat každodenní povinnosti a radosti nás všech.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář