Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kameny zmizelých v Chlumu u Třeboně

3. 7. 2013

Jitka Válková, 3. července 2013

Ve středu 17. července 2013 v 18.00 hodin by se mělo uskutečnit v Chlumu u Třeboně položení Kamenů zmizelých. Následující text hovoří o historii a současnosti tohoto fenoménu.

   Tzv. Stolpersteine (u nás: Kameny zmizelých) se pokládají od roku 1995, prvně byly položeny v Kolíně nad Rýnem a od té doby se rozšířily po stovkách evropských měst. Jde tedy o mezinárodní projekt. Kameny jsou umístěny například v Německu, Rakousku, Itálii, Nizozemí, Belgii, Francii, Polsku, Maďarsku, na Ukrajině, v Norsku, Dánsku a též v České Republice. Jen např. v Praze jich je kolem tří set. S ideou přišel německý umělec Günter Deming. Za ní byl také v Německu vyznamenán. Pokládání kamenů se účastní osobně. Do ČR přijíždí 1x ročně, letos to bude týden v červenci. Díky osobnímu nasazení a s vědomím naléhavosti  vyjádřit prostřednictvím kamenů silné poselství dokázal po asi 600 městech Evropy  položit již kolem 30 tisíc kamenů.
    Günter Demnig svůj nápad pojmenoval STOLPERSTEINE. Jde o složeninu dvou 180px-gunter_demnig.jpgněmeckých slov:  stolpern – znamená klopýtnout, škobrtnout a steine – kameny. Kameny jsou ve tvaru kostky 10x10x10 cm, betonové s mosaznou tabulkou, na níž jsou napsána jména oběti holocaustu. Zasazují se do chodníku před dům, v němž daný člověk naposledy bydlel. Kámen by měl přimět současně žijící zastavit se a symbolicky se sklonit před obětí, jejíž jméno je na kostce vyraženo a jež mnohdy nemá svůj vlastní hrob.
    Umístěním kostky do veřejného prostoru nezmizí z paměti nacistické zločiny ani osudy lidí, kteří žili
v naší obci a byli nespravedlivě a zcela bezdůvodně zavražděni. Mnozí lidé o nich mnohdy ani neví nebo již zapomněli. Kameny jsou též varováním před tím, kam až může vést zhoubná ideologie netolerance a xenofobie. Jakousi generálkou na holocaust byla v r. 1940 v Německu deportace a následné vyhlazení stovky cikánů. Nacisté si testovali, jak zareagují běžní Němci, sousedé deportovaných. Nikdo nic nenamítal! Masové deportace mohli v klidu začít. Lhostejnost občanů, neschopnost uvažovat v souvislostech a neschopnost včas odhalit nebezpečí zrůdného jednání je mementem i pro dnešek.
Pokud nejsme schopni vyvodit ponaučení z historie, mohou se všechny hrůzy opakovat v daleko horší podobě. Jejich nástup je plíživý a nenápadný.
    Obce položením kamenů vyjadřují svůj postoj k těmto jevům a úctu k obětem. V Německu např. žáci některých škol vyjádřili sounáležitost s myšlenkou uspořádáním sbírek na úhradu nákladů s tím spojených.
   Stolpersteine se nepokládají jen na připomínku obětem židovského holocaustu, ale i ostatním obětem zavražděným nacisty.
   V ČR v r. 2008 inspirovala myšlenka Stolpersteine českou židovskou mládež a jelikož Židovské muzeum v Praze již u nás realizovalo projekt Zmizelí sousedé (v němž se zpracovávaly osudy židů, zavražděných v koncentračních táborech), byl pro Českou republiku pro pokládání kamenů obětem holocaustu vybrán název Kameny zmizelých.
  220px-berlin_paul-lincke-ufer-41_stolperstein_20050208_p1000301.jpg V Chlumu u Třeboně bychom položili přímo za osobní účasti pana Güntera Demniga kameny se jmény Karel Weisskopf , nar. 1883, transportován do Terezína 1942, do Varšavy 1942, zavražděn a Irma Weisskopfová, nar. 1889, transportována do Terezína 1942, do Varšavy 1942, zavražděna. Data jsem připravila ve spolupráci s nositelem a realizátorem projektu v ČR, tím je  Stolpersteine CZ o.s. Ti zajišťují přípravu kamene a spolupráci s panem Demnigem, který všechny kostky vyrábí. Vlastní pietní akt proběhne za účasti a podpory Městyse Chlum u Třeboně.
   Karel Weisskopf a Irma Weisskopfová byli židovského vyznání ,  naposled žili v Chlumu u Tř. v domku na začátku Hejmanské hráze č.p. 11.Dům má velké a hluboké sklepy, dnes je v něm restaurace- pizzerie. Ve 20. a 30. letech zde Weisskopfovi  měli živnost, výrobu a sklad likérů- vinopalnu. Dle pamětní knihy p. Karla Kalvase o živnostech v Chlumu je zde p. Weisskopf popisován jako zdvořilý, dobrý člověk, každému rád vyhověl. Kromě výrobny měl i provozovnu, kde mohli posedět a popít jeho zákazníci. Nikdy nenaléval těm, u kterých věděl, že překročili svou míru. V tom byl nekompromisní. Před Vánoci vzpomíná ve své knize p. Kalvas, „ od něj kupovali dvě láhve výborného punče, dvě láhve bílého tramínu a jednu láhev jamajského rumu, také ruský čaj s vyobrazením koňské ruské trojky, který prodával, byl vynikající kvality.“ 15. březen 1939 byl pro rodinu Weisskopfovu osudovým, dostali výpověď z bytu a provozovny. Dům č. 11 patřil ke státnímu velkostatku a Weisskopfovi v něm byli v nájmu. Museli se přestěhovat do jedné malé a vlhké místnosti vedle v domku č. p. 14, který stál na stoce mlýnského náhonu. Tento domek byl v roce 1978 rozbourán.
   K.Weisskopf byl následně 18. 4. 1942 transportem č. 821 převezen do Terezína, I.Weiskopfová 25. 4. 1942 transportem č. 967. Byli dvěma z 6 milionů židovských obětí nacistického holocaustu za 2. světové války. Zahynuli v Osvětimi. Měli údajně tři dcery, o jejich osudech se nám zatím nepodařilo nic vypátrat.
   Položení kamenů by se mělo uskutečnit v Chlumu dne 17. července 2013 v 18.00 hodin před domem, v němž rodina žila - Hejtmanská hráz 11, za osobní účasti pana Güntera  Demniga.
                                                                                                    

   

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář